Kapitola 1. Nový život
Kapitola 1. Nový život
Těsně u pravého ucha mi z ničeho nic začala hrát píseň od Paramore. Znechucením jsem otevřela oči, vzala do ruky mobil a rychle ten budík vypnula. Rozhlédla jsem se po pokoji, v němž byla ještě tma, protože nevyšlo slunce, a zjistila, že mi někdo otevřel okno přes noc. Prima, už tak mi dá dost práce, než se dostanu z postele. Takhle nebudu chtít vůbec vstát, abych neumrzla. Sebrala jsem všechnu svojí odvahu a vyletěla z postele, jak raketa a přímo do mé vyhřívané koupelny naproti posteli.
Mít svou vlastní koupelnu mělo jistou výhodu. Váš starší bratr vám o ní nemohl omylem vlézt, když jste nebyli úplně zakryté.
Jako každé ráno jsem rychle prošla okolo zrcadla, aniž bych se do něj podívala, protože to by bylo katastrofální. Svlékla jsem si pyžamo a rychle vlezla do sprchového koutu vedle vany pod oknem. To jsem po ránu milovala, krásně teplou sprchu, u které jsem se uvolnila a osvěžila. Po sprše, jsem si vyčistila zuby a běžela rychle k šatníku, který měl přístupové dveře vedle postele.
Jako každé ráno jsem opět stála uprostřed šatníku a rozhlížela se dokola a nevěděla co si vzít. Rozhodla jsem se po pěti minutách pro černé ušlé džíny, svítivě zelený top s flitry, bíločernou mikinu v americkém stylu a k tomu mé oblíbené černé Conversky.
Když jsem se koukla na hodiny, měla jsem už jen pět minut, než pro mě přijede můj „kamarád“ Tomáš. Doufala jsem, že se už rozhoupe a zeptá se mne, jestli s ním budu chodit, no ale pořád nic.
Přišla jsem dolů do naší velké a prostorné kuchyně a najednou uslyšela troubení před domem. S povzdychem jsem si vzala tašku a vykročila vstříc novému dni.
„Ahoj kočko.“ Pozdravil mě s úsměvem Tomáš.
„Ahoj.“ Odpověděla jsem též s úsměvem a nasedla do jeho auta, nejnovější značky volva v černé barvě.
„Nechtěla bys jít dnes večer do kina?“ zeptal se mě po chvilce trapného ticha
„Jo,to zní skvěle. Vyzvedni mě v sedm. A na co půjdeme?“
„No, nech se překvapit.“ Odpověděl se záhadným úsměvem.
Když jsme přijeli do školy, přiběhla ke mně má nejlepší Terka. Byla celá zadýchaná a oči měla vytřeštěný.
„Terko, proboha, co se stalo?“
„Je tady. Ten nový kluk. Už je tady. Je úplně jak bůh, jak Adónis.“
„Nepovídej.“ Řekla jsem s úsměvem a odešla od Tomáše, který jen koukal a nechápal. Bylo to k němu trochu nefér, takhle od něj zdrhnout.
Kráčeli jsme chodbou a najednou HO potkáme, ale všimneme si, že u něj stojí ta nejhorší holka na škole, holka kterou naprosto nenávidíme- Bára. Je neuvěřitelně namyšlená, bohatá a navíc má dobrou postavu a myslí si, že je něco víc než všichni ostatní na planetě. S Terkou jsme jen koukali, jak okolo něj poskakuje a v duchu jsme se smáli, ale i trochu záviděly. Přestala jsem si všímat Báry a radši se koukla na toho kluka. Nevypadalo, že by mu její společnost byla příjemná, ba naopak, zdálo se že by jí nejradši shodil z útesu. Najednou se podíval směrem k nám a naše pohledy se střetli. Jeho oči měli zelenomodrou barvu a při pohledu na mě v nich problýskala taková jiskřička.
Tak co říkáte na první část? nypište upřímný názor a nebo dejte LIKE hlavní adminka K.
Komentáře
Přehled komentářů
Ja to super. Máš talent takže kľudne píš ďalej. Už sa teším na pokračovanie.
B-)
super!
(alice jessica staad prvá, 6. 1. 2014 18:29)